Denní příprava učitelky na vzdělávací činnost

Denní příprava učitelky na vzdělávací činnost
Je běžnou praxí, že se připravujeme na následující den (či několik dní), na konkrétní aktivity s dětmi, chystáme si pomůcky a materiály, promýšlíme potřebné podmínky apod. Jako učitelky bychom pochopitelně měly být na vzdělávací činnosti každodenně dobře připraveny. Víme, že děti by neměly být vystavovány nepromyšlenému tápání a náhodnému experimentování a neměly by čekat, až si vše potřebné teprve zařídíme.
Některé učitelky jsou přivyklé „dělat“ přípravu písemnou, jiné nikoli. Příprava nemusí mít písemnou podobu. Stačí, pokud máme vše promyšleno a nachystáno (např. máme po ruce dostatečně bohatý zásobník her, textů, říkanek, písní či didaktických materiálů, z nichž budeme volně vybírat, co se bude nejlépe hodit v konkrétní situaci, jsou-li potřebné pomůcky dětem snadno přístupné, máme-li jich dostatečné množství, máme-li dostatečně zajištěnu bezpečnost dětí apod.).
Někdy je písemná příprava potřebná, např. u začínajících učitelek, kdy je nutno přípravu dostatečně prokonzultovat s vedoucí učitelkou a vyrovnat tak dosavadní nedostatek svých praktických zkušeností. Máme-li krátkodobou praxi, nebo čeká-li nás neobvyklé téma či složitější práce, pak nám pečlivější písemná rozvaha může poskytnout potřebnou oporu a pomoci získat větší jistotu.

Jak tematické celky rozvíjet a jak s nimi pracovat?
Můžeme zopakovat, že východiskem naší práce jsou tematické celky popsané v ŠVP. Pokračujeme dále tím, že tyto celky rozvádíme.

Zpravidla se jedná o následující postup:

• rozvrhneme výchozí tematický celek do menších dílčích částí (témat, kroků…);
• v rámci těchto dílčích částí si určíme konkrétní záměry a očekávané výstupy pro danou skupinu (třídu) dětí (co konkrétně chceme děti učit, jaké zkušenosti, dovednosti, poznatky, postoje, hodnoty, motivace si mají odnést);
• ve vazbě na tyto výstupy si rozmyslíme a navrhneme konkrétní činnosti, které k očekávaným výstupům povedou (co konkrétně dětem nabídneme, o čem si budeme povídat, co budeme s dětmi dělat apod.);
• zároveň si promyslíme, jak si budeme ověřovat (evaluovat), že náš plán funguje (zvážíme, nač se zaměříme, čeho si budeme všímat, podle čeho budeme sledovat a hodnotit postup i výsledky vzdělávání apod.).

Konkrétně to znamená, že převezmeme ze ŠVP tematický celek, který má základní obrys. Tomuto bloku dáme určitou strukturu a konkrétní náplň: vytvoříme nosnou kostru a tu pak postupně naplňujeme.

Cíle (záměry), obsah (dílčí témata, činnosti) i výstupy promýšlíme ve vzájemných vazbách a souvislostech. Dále rozvažujeme a plánujeme konkrétní postup (čím začneme, jak navážeme, čím budeme pokračovat), abychom postupovaly od toho, co již děti znají, co zvládají a co je jim blízké, k složitějšímu, neznámému a vzdálenějšímu.
Neznamená to, že si tuto cestu musíme detailně popsat - naopak. Mělo by jít spíše o myšlenkovou metodu. Pokud se jí naučíme používat, zaručí nám, že v každém okamžiku postupujeme promyšleně a cílevědomě, i bez podrobného písemného plánu.
Důležité je, že si uvědomujeme vzájemné vazby a smysluplné souvislosti, vstupy a výstupy, důvody a důsledky, že víme, proč a co s dětmi děláme, děláme s dětmi to, co má vzdělávací smysl a že svůj postup dokážeme zdůvodnit.

Není rozhodující, kolik z toho písemně zachytíme. Některá učitelka si průběžně „čmárá“ na papír a po ukončení tematického celku svoje poznámky zahodí, jiná si plány zpracovává pečlivěji a uschovává si je jako součást svého portfolia.

Záleží na učitelce samé, na jejích praktických zkušenostech, dovednostech i zvyklostech, může to záviset i na námětu, na konkrétní situaci a na dalších okolnostech.

Někdy nám může postačit jen několik poznámek, jindy cítíme potřebu připravit si plán podrobněji. Např. „známé“, vyzkoušené či opakující se náměty a témata jen naznačíme, nové a složitější plány promyslíme do větších podrobností. Pokud s praxí začínáme a nemáme dostatek zkušeností, měly bychom si připravit vzdělávací plán podrobnější (popř. včetně metodických postupů).
Za dostatečně spolehlivou cestu u zkušenější učitelky považujeme postup volnější, kdy si učitelka dělá minimum poznámek a výsledný plán je jednoduchý a hlavně otevřený. To znamená, že rozpracováváme tematický celek postupně podle toho, jak vzdělávání probíhá, a zapisujeme jen to podstatné. Stačí si předem promyslet jen základní kostru a náplň tematického celku, to ostatní pak dotvářet a rozvíjet na základě zpětné reflexe a tedy za pomoci průběžné evaluace. Někdy je vhodné, promyslíme-li si důkladněji počáteční etapu a ostatní zvažujeme v průběhu vzdělávání, popř. společně ms dětmi. Začneme např. tím, že o tématu společně besedujeme (ať už volně, či s pomocí motivačních otázek), něco si k tématu čteme, vyhledáváme společně informace či materiály, shromažďujeme různé náměty a nápady apod. Máme tak výbornou možnost zjistit, co děti znají, a na to navázat. Zároveň zapojíme děti do tvorby samotného plánu.
Nutno si uvědomit, že rozpracovaný tematický celek, resp. jeho plán, a stejně tak i jakékoli další poznámky, mají sloužit učitelce jako opora v její práci, zpětně pak k tomu, aby mohla lépe sledovat průběh vzdělávání. Učitelka si záznam dělá především pro sebe. Je celkem jedno, jakým způsobem si plány a záznamy vedeme.
Uvědomme si však, že v případě potřeby by měly být srozumitelné dalším osobám odpovědným za vzdělávání dětí (např. učitelce, která nás zastupuje, nebo ředitelce, která má naši práci kontrolovat).

Naše práce je kreativní a variabilní a JEDEN NÁMĚT může ZRODIT JINÝ...

Podívejte se také na stránku Fotogalerie na tomto webu.


Na novém webu nabízíme také materiály ZDARMA ke stažení - tak nás neváhejte navštívit ;-)

a další...